Čau lidi, v neděli jsme se vrátili z ukrajiny. To se musí zažít. Až trochu proberu fotky, uložim na rajče, tak to hodím třeba na nové vlákno. Na zkouknutí, cestopis psát nebudu na to nejsem, ale pro ty, kteří tam ještě nebyli napíšu něco o silnicích, o městech a vesnicích, o tankováních, o hodných i zlých policajtech které jsme potkali, o noclezích, o tom jak se tam jezdí, o cenách a i o tom, že skoro sto kilometrů máte rychlost možná podprůměrného cyklisty a přesto jste zničeni.
Dopředu mohu prozradit, že se nám nepřihodili tři zásadní věci. K radosti nás tří se nepřihodila ani jedna nehoda ač k několika bylo setsakra blízko a setsakra nebebezpečno. Nebyla žádná porucha. A k mé největší radosti jsme slejváky a to slejváky dostávali do vínku, když už jsme měli zaparkováno a ráno azůrové nebe.

Těch pár kapek normálního deštíku o tom fakt nemá cenu psát.
Kurevsky jsme si to užívali i když pod přilbou jsem si říkal, no kurva na zničení sis mohl koupit levnější motorku.
Jednou stopou, ale nesmí být vidět za mnou. To je lepší sedět na rybách, neboť čas strávený na rybách se do života nepočítá.